Muzeum čs. opevnění z let 1935-38 Majdalena

Na počátku je třeba napsat, že naše jihočeská badatelská terénní skupina provedla průzkumy částí tohoto úseku již v minulosti (zejména v období let 2006 - 2008). Popisovat zde na tomto místě stavbu a historii tohoto úseku by bylo jen příslovečným nošením dříví do lesa (viz. literatura). První oblastí výzkumu se stala bývalá mohutná uzávěra před obcí Vitín. Zde byly díky nutnosti bránit železnici a hlavní silnici vyprojektovány hned 2 sledy objektů. Všechny zdejší stanoviště jsou odstřelená a v různém stupni vyteženosti a zahlazenosti. Výjimkou je objekt 21/D1Z rozvalený po prvém odstřelu a umístěný západně náspu tratě nedaleko strážního domku (zatímco ze souseda na opačné straně náspu zbyla jen kamenná drť). Ochranné křídlo má dosud zachovánu původní hrubou omítku se stopami maskování. Ostatní stanoviště jsou zahlazena až na dosud zřetelná stanoviště objektů v podobě klasických jam s drtí a zbytkem záhozu – 23/A - 160Z na vyvýšenině v remízku u zatáčky silnice před Vitínem, dále 28/B1 - 100 (zde byla v roce 2006 nalezena příruba ventilátoru) a 29/A - 200Z (s posedem). Nález příruby může znamenat osazení ventilačních souprav nejméně ve třetině úseku – tedy pokud by byly osazovány od č.1. Co je však více pravděpodobné je, že ventilační soupravy byly primárně osazovány právě do ohrožené oblasti před Vitínem. Další zkoumanou oblastí byla lesní část úseku po hájovnu Cirhan, kde se také v zahradě zachoval zabetonován jediný objekt úseku 43/A-140. Na kraji lesa tak lze vidět zbytky objektů 32/A - 140 a druhosledového 31/B1 - 80. Dále v lese pokračuje linie zbytky objektu 34/A - 160 s poměrně vysokým zbytkem náspu a dále v prosvětlenější části lesa objektem 35/A - 160. U posledně jmenovaného lze možná rozpoznat i úpravy terénu ve střeleckém vejíři. Dále pak pokračují zbytky objektů lesním masivem mezi č. 36 - 42. Trasa objektů se zde zhruba drží dnešní lesní silnice, která se jistě používala i při dopravě materiálu na stavbu objektů. Zásyp objektu č. 42/A - 160 je nyní čerstvě očištěn od náletu a díky tomu hezky vyniká. U Poněšic stála též druhosledová uzávěra, bránící silnici směřující do vnitrozemí. První sled zde navazuje před obcí na lesní vedení úseku (55/A - 180) – na polích před obcí východně silnice zahlazeným 56/A - 200Z a na opačné straně v remízku výraznými troskami objektu 57/A - 220. Druhý sled zde tvoří objekty 52 a 54 typu B (jámy s drtí). Před opětovným vstupem do lesa linie začíná tvořit opět jen jeden sled, terén zde pokrývá dominantně umístěný 59/B1 - 80Z (nedaleko opět posed). Zde jsou znatelné i kusy betonu s armaturami. Dále linie postupuje podél silnice až k řece Vltavě (č. 60 - 63). Stav je zde podobný (jáma se záhozem), ale lze zde najít i např. maskovací háky (62/A - 160). Dále se již po sejití k pravému břehu řeky můžete kochat romantickými výhledy na vodní hladinu.

Konečně se dostáváme k samotnému jádru článku - k popisu průzkumu první části úseku 146 ve Velechvínském polesí (tj. mezi objekty 1 - 17). V celém svém průběhu zde 2. HOP od rozcestí u Zeleného kříže až po dnešní rychlostní komunikaci vede lesním porostem, kde i dnes jsou na některých místech znatelné původní pozorovací a střelecké průseky (srv. dále). Úseky poměrně čistého lesa se střídají s hustými borovicovými nálety a nejsou zde výjimkou ani takřka močálovité úseky. Předně je třeba dodat, že všechny zdejší objekty jsou ve stavu vytěženém. Průzkumníka napadne (ostatně jako skoro všude na jihu Čech), jak to zde vypadalo před odstřelem pevnůstek. V tomto malebném polesí by si zdejší linie jistě nezadala s krásou opevnění takové Šumavy. Zvláště některá stanoviště jsou i dnes velmi výrazná s mohutnými zbytky zásypů (zejména č. 4, 5, 6, 8, 11, 13). Za tento fakt zřejmě může značná odlehlost lesních stanovišť – těžaři se tak zřejmě soustředili jen na železné prvky a všechny betonové zbytky nechávali na místě. Můžeme se setkat s většími kusy betonu s armaturami i s hromadou vytěžené drtě, která je často zahrnuta zpět do jámy či naopak vyhrnuta ven. Obvykle také lze vidět sílu výbuchu samotného a pozorovat vyhrnutí materiálu do stran. Většina jam je také postižena náletem a zanesením přírodním materiálem – v některých již dnes rostou poměrně vzrostlé smrčky. Ovšem je zajímavé, že se v tomto terénu nevyskytuje jinde poměrně časté zatopení jam spodní vodou (například úsek 182a). Výjimkou zde nejsou ani poměrně velké kusy pevnůstek odhadem i o váze několik stovek kg. Kusy betonu odlétávaly při výstřelu i několik desítek metrů daleko a nelze se pak divit tehdejším přísným bezpečnostním opatřením, srovnatelnými např. s pracemi v lomech. Pozorný průzkumník si také všimne jistě mnoha detailů – jako např. obtisků ocelových prvků v betonu a kusů různých stavebních prvků (např. střešní zastávka s izolací), armatur různých tlouštěk, fragmentů kamenných rovananin, asfaltových izolací a v neposlední řadě i zbytků omítek. Lze nalézt jak zbytky hladkých (chodbička či izolační potěry), tak i hrubých omítek (maskovacích). Díky nimž si můžeme dnes představit tehdejší povrch zdejších pevnůstek. Bohužel se nepodařilo lokalizovat zbytky původní barevnosti.

Náš průzkum koncem března 2011 začal právě na rozhraní úseků 146 a 148 na křižovatce lesních cest. A protože chceme zlepšovat historické povědomí okoloj(e)doucích turistů, umístili jsme na odpočívadlo "u Zeleného kříže" laminované informační listy s textem, mapkami i několika fotografiemi. Snad než zmizí, si je pár návštěvníků polesí přečte... Pak již následoval samotný průzkum, s pomocí mapky poměrně lineárně hladký. Až u objektu č. 3 nás čekalo neobvyklé překvapení – v prostoru před bývalou levou střílnou se povalovala uražená horní část periskopové trouby !!! Je až s podivem, že něco takového zůstane na linii v dnešní době sběračů šrotu. A ještě zajímavější je, že zde tento fragment zůstal již od roku 1939 – zřejmě zůstal těžaři nepovšimnut. Zastavme se u další zdejší zajímavosti, kterou jsou na 2 místech zachované původní lesní průseky. První soustava je mezi objekty 7/A - 180 a 8/A - 180. Střelecký průsek od objektu č. 8 se zachoval zřejmě právě díky užívání jako lesní cesta. Pozorovací průsek mezi objekty je zachován ve smrkovém lese směrem k objektu č.8. Zde jde bezesporu o mladé stromy, ovšem zasazované na místa původních. Nápadné je také odklučení obou průseků. Zajímavé je zde také křížení střeleckých průseků s přesahem od objektu č. 7. Právě na tomto místě se měly protínat překážky v obou střeleckých průsecích – vždy kus překážky měl přesahovat do lesního porostu. Zajímavá je taky velmi malá vzdálenost objektů č. 8 a 9, která jistě nepřesahuje 100 metrů. Mezi objekty 9/A - 140 a 10/A - 180 je opět zachována směrem k č. 10 dvojice průseků, ovšem už ne tak výrazných jako v předchozím případě. Dále je lesní porost linie mezi č. 10 - 15 narušen příčnými průseky s náletem (který je oproti minulým letům výrazně větší) a mnohdy až s holinami. Poslední pozůstatky průseků můžeme vidět mezi objekty 15/A - 140 a 16/A - 180. Zde jde jen o malý fragement – průseky se rozbíhají jen v délce cca. 20 - 30 metrů od objektu č. 16. Poté jsme se od objektu č. 17 nadohled od dnešní silnice vraceli již zpět k Zelenému kříži. Poté jsme ještě navštívili základovou skořápku objektu 148/56/A - 160, kde kolega Ciglbauer v minulých dnech očistil část zničené skořápky (v předchozích letech jsem kopali právě v té zničené části). Dále jsme navštívili pozůstatek objektu 148/55 zarostlý smrčky. Zlatým hřebem byla návštěva stanoviště objektu 148/54. Na první pohled zbytky jako každé jiné. Jiné světlo však vrhá fotka v nové knize kolegy Láška – právě zde dne 25. 7. 1939 probíhal odstřel objektu a to za pomoci četníků z jindřichohradeckého pohotovostního oddílu, bývalých příslušníků SOS.

 ----------------------------------------------------------------------------------------------------------

instalovaná tabule u odpočívadla

nalezená horní část periskopové trouby u č. 3

mohutné zbytky objektu č. 4

průseky mezi č. 7 - 8: vlevo spojovací - pozorovací, vpravo střelecký kudy měla vést překážka

průseky mezi č. 9 - 10: vlevo střelecký, vpravo pozorovací

  fragment průseků mezi č. 15 - 16

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Literatura:

CIGLBAUER Jan; Lehké opevnění z roku 1938 na území dnešního okresu České Budějovice; Výběr 1 – 2008.

HAMÁK - VONDROVSKÝ, Mobilizovaná československá armáda 1938, Dvůr Králové nad Labem, 2010.

KOZEL Petr, Lehké opevnění z léta 1938 na Českobudějovicku, České Budějovice 2009 (pod HÚ FF JU).

LÁŠEK Radan; Vltavská linie; Praha 1997 , TÝŽ, Opevnění z roku 1938 – Postavení Vltava, Praha 2011.

SOLPERA Jan; Nadějný začátek se smutným koncem; České Budějovice 2008, TÝŽ, Devětadvacátí v osmatřicátém.

Online:

CIGLBAUER Jan, Stavební úsek čs. opevnění 146 Vitín,

http://www.severniceskobudejovicko.estranky.cz/clanky/moderni-doba-do-roku-1939/stavebni-usek-cs.-opevneni-146-vitin.html (vloženo 5. 9. 2010).

kocicak.mysteria.cz/opevneni/vltava_d/o_vltava.htm

KOZEL Petr, Opevnění jihočeské 2.HOP v kronikářských zápisech,

http://www.severniceskobudejovicko.estranky.cz/clanky/moderni-doba-do-roku-1939/opevneni-jihoceske-2.hop-v-kronikarskych-zapisech.html (vloženo 19. 10. 2010).

KOZEL Petr, Pěší pluk 207 a jeho úloha při obraně jihočeské 2. HOP (se zřetelem na úsek 146 Vitín), http://www.severniceskobudejovicko.estranky.cz/clanky/moderni-doba-do-roku-1939/pesi-pluk-207-a-jeho-uloha-pri-obrane-jihoceske-2.-hop--se-zretelem-na-usek-146-vitin--.html (vloženo 26. 1. 2011).